Volná cesta pro Evropu

Helmut Elfenkämper

Ještě včas pro vánoční výlet bylo 21. prosince otevřeno dálniční spojení A17/D8 z Drážďan do Ústí nad Labem. Cesta mezi oběma městy trvá nyní ještě asi 45 minut, z Drážďan do Prahy budeme v budoucnu potřebovat výrazně méně než 2 hodiny. Je to dobré pro ty, kteří před Vánoci u sousedů ještě rychle nakoupili nebo navštívili trh a kteří si nyní chtějí zajet na koncert nebo na výstavu.

Dobré je to však také jako impuls pro celý region a jeho hospodářství. Severní Čechy a Sasko tak opět naleznou svou bývalou roli jako klíčové regiony Evropy.

S rozšířením schengenského prostoru, t.j. s odstraněním osobních kontrol na hranicích ke konci tohoto roku, se budeme i při cestách mezi Českou republikou a Německem cítit tak jako v ostatní části evropského kontinentu: hranice budeme sotva ještě vnímat.

Dobré zprávy, ale co mají co dělat s EU?

Bez peněz z evropského rozpočtu by dálnice nemohla být tak rychle dokončena. A bez vzájemně sladěné politiky schengenských zemí při hraničních kontrolách a vnitřní bezpečnosti bychom v Evropě neměli tak brzy volnou cestu z Prahy do Porta.

EU bude mít 25. března 2007 padesát let. Její členové budou moci bilancovat, přičemž úspěchy budou mít daleko větší váhu nežli nedostatky, které má dnešní EU v očích mnoha svých kritiků a občanů.

S bývalými Evropskými společenstvími, rozvinutými nyní v Evropskou unii, vzniklo v Evropě stabilní mírové uspořádání, které je modelem pro jiné světové regiony.

EU přinesla starým a novým členům stabilitu a rostoucí blahobyt pro široké vrstvy. Zde v České republice se o tom může každý přesvědčit.

Vytváří rámec, v němž mohou její občané svobodně cestovat, studovat, nakupovat a prodávat výrobky a brzy i svobodně hledat pracovní místo. Na tomto pozadí jsou přechodné lhůty, které ještě existují, málo významné.

EU však také vyvolává obavy. V některých starých členských státech spojuje mnoho lidí své obavy ze ztráty zaměstnání s EU. V některých nových členských státech se politici obávají, že je suverenita jejich země, znovu nabytá před necelými 20 lety, evropskou integrací ohrožena.

Takové obavy nejsou oprávněné, musejí však být ze strany EU brány vážně. Ve starých členských zemích vznikl v důsledku rozšíření EU silný impuls pro hospodářství, z něhož také vznikla nová pracovní místa. Nové členské země, právě ty střední a menší mezi nimi, mohou své zájmy nejlépe prosazovat ve svazku EU, například při jednáních v rámci WTO nebo když se v různých částech světa zasazují o zlepšení lidských práv a demokracie, jak to Česká republika tradičně obzvláště silně činí.

EU své chyby a slabiny uznala a pokouší se je korigovat. Evropská ústavní smlouva je částí tohoto pokusu. Měla by vyjasnit kompetence, posílit podíl občanů a národních parlamentů na rozhodovacím procesu a zlepšit akceschopnost EU směrem dovnitř i ven. Z dnešních 27 členských států ji většina, totiž 18 států, ratifikovala, některé ji však – přinejmenším v její dnešní formě – i odmítají.

Německé předsednictví Rady EU má za úkol objasnit, jak má být s projektem dále naloženo, a v Německu existuje shoda v tom, že by mělo být zachováno co možná nejvíce z její politické substance.

Německo převzalo 1. ledna na 6 měsíců předsednictví Rady v EU. Od posledního německého předsednictví Rady v roce 1999 se EU značně rozrostla. 1. ledna jsme jako nové členy uvítali Bulharsko a Rumunsko.

Četná ohniska konfliktů a krizí stavějí dnes rozšířenou EU před zvlášť velké úkoly. Musí především navenek hovořit jedním hlasem, tak jak to již učinila při Libanonské krizi loňského roku na začátku finského předsednictví.

S německým předsednictvím se pojí na mnoha místech v Evropě velká – zčásti příliš velká – očekávání. Německo se pokusí přispět k tomu, aby rozšířená EU zůstala akceschopnou a výkonnou. Jen tak k ní mohou i v budoucnu přistoupit ještě další země. Předsednictví k tomu potřebuje akceschopné partnery, kteří jsou ochotni hledat konstruktivní řešení.

Mladá Fronta Dnes, 8. ledna 2007