|
|
|
|
|
|||
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozhovos s pověřenkyní pro podklady Stasi, Marianne Birthlerová:
Máme spoluodpovědnost za osvětlování minulosti • V Praze jste jednala s českými kolegy z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Jaké jsou podobnosti a jaké naopak rozdíly v práci Úřadu spolkové pověřenkyně pro podklady Ministerstva pro státní bezpečnost NDR (BStU) a ÚDV? Kolegové z ÚDV byli v Berlíně před několika měsíci, moje návštěva je tedy reciproční. ÚDV se zabývá především dokumentací a publikováním. To my děláme také, ale kromě toho jsme institucí, kde lidé žádají o nahlédnutí do svých svazků. Náš zájem je ale společný, máme spoluzodpovědnost za věci osvětlující minulost. Obě instituce napomáhají tomu, aby lidé lépe poznali pravdu o dějinách, a zprostředkovávají poznatky o fungování diktatury. • Dnešní teenageři toho o bývalém režimu mnoho nevědí a často je to pro ně jen nudná kapitola z učebnice dějepisu. Nemáte strach, že se právě v jejich případě zcela vytrácí povědomí o strukturách komunistické moci? Naše zkušenost je ale jiná. Někteří mladí lidé mají mimořádně zajímavé otázky k minulosti. Samozřejmě to není většina, ale dějiny obecně zajímají jen minoritu žáků. Nicméně je to důležitá menšina, protože tito lidé se jednou stanou pedagogy nebo novináři a budou své znalosti předávat dál. Myslím si, že zájem o minulost nesouvisí s věkem. Já jsem se narodila až po válce a otázka vyrovnání s nacismem byla pro mě po celý život důležitým tématem. Když budeme žít bez minulosti, náš život bude velmi povrchní. Nebudeme rozumět ani podružným věcem v životě, pokud nepoznáme minulost. • Před několika týdny si Německo i Česko připomínalo 15 let od pádu komunistického režimu. Co se od té doby podařilo, co by naopak z dnešního pohledu šlo udělat lépe? Podařilo se toho opravdu hodně. Hodně se toho změnilo – stačí se jen projít městy ve východním Německu. Mnoho problémů však zůstalo – stále jsou tu lidé, kteří si nabyté svobody nedovedou vážit, stejně tak jako hodnot demokracie. • A jak se jako bývalá aktivistka za lidská práva, díváte na nedávné demonstrace proti hospodářským reformám vlády, kdy lidé na ulicích provolávali, že za NDR bylo lépe? To ale říkala menšina. Když jsou lidé nespokojení, měli by jít do ulic a demonstrovat. Protest je normálním demokratickým nástrojem. Neznamená to ale, že bych se všemi souhlasila. I tady je třeba rozlišovat – někteří měli strach, že se jim povede hůře, jiní demonstrací využili ke zcela jiným cílům. Nicméně teď už protesty nehrají podstatnou roli. • Spolkový správní soud v létě rozhodl o možnostech publikování informací ze spisů, které východoněmecká špionáž vedla o exkancléři Kohlovi. Jaké jsou vlastně obecné zásady zveřejňování takto citlivých informací? Lidé, kteří si u nás podají žádost o prozkoumání podkladů, ať už jako badatelé, nebo novináři, je dostanou, ale jen v omezené míře. Zákon o podkladech někdejšího ministerstva pro státní bezpečnost (Stasi), na jehož základě pracujeme, je dvojaký – na jedné straně akta zpřístupňuje, na druhé straně však chrání data. Lidé, které dříve Stasi špehovala, by neměli být poškozeni podruhé. Ať už si myslíme o Helmutu Kohlovi jako politikovi cokoliv, je zřejmé, že byl špehován, a proto si zaslouží stejnou ochranu jako ostatní. Nicméně v jeho složce jsou informace, které se týkají obecného zájmu. Rozhodnutí spolkového soudu využití právě takových informací pro badatele a novináře podstatně ztížilo. • Považujete to za krok zpět v otázce vyrovnání s minulostí? Ano. Debaty probíhají, zájem tu stále zůstává, ale přístup k pramenům se podstatně ztížil. I když hlavní náplní našeho úřadu zůstává činnost Stasi na území NDR, je zajímavé vědět, nakolik se agenti zaměřovali i na západ. Koneckonců zde působilo v různých sférách několik tisíc spolupracovníků Stasi. • Platnost německé obdoby lustračního zákona končí v roce 2006. Splnil zákon v Německu svou roli? Ustanovení v zákoně o podkladech Stasi bylo naplánováno na 15 let od přijetí právní normy a bylo smysluplné. Nejen proto, aby se někteří lidé nedostali do veřejných služeb, ale také proto, aby nemohli být vydíratelní. Když někdo skrývá svou minulost, je snazší obětí vydírání. Hlavním úkolem však bylo budovat důvěru v novou státní správu. • BStU pracuje již od roku 1990. Myslíte, že bude pracovat i za 15 let? Zcela jistě. Zaměstnávají nás především žádosti občanů o nahlédnutí do svazků, ročně je jich více než 90 tisíc. A nevypadá to, že by zájem opadal. • Léta jste pracovala pro evangelickou církev. Využíváte ve své dnešní funkci těchto zkušeností? Naučila jsem se pracovat s dětmi a mládeží, a to lze v politice velmi dobře zužitkovat. Když něco vysvětlujete dětem, soustředíte se na jádro věci, své myšlenky zredukujete a nesnažíte se mluvit příliš komplexně. A to využívám i dnes. Kromě toho měly církve za NDR ještě jednu podstatnou roli. Byl to jediný legální veřejný prostor, kde bylo možné bez povšimnutí žít a diskutovat. Proto i hodně lidí z dnešního světa politiky pochází právě z církevních kruhů. Pro mě jako pro křesťanku má evangelium s politikou mnoho společného.
• Marianne Birthlerová(56) – narodila se v Berlíně, vystudovala zahraniční obchod. Pracovala jako referentka v evangelické církvi a byla činná ve východoněmecké opozici. Po roce 1990 se angažovala ve prospěch strany Zelených. Roku 2000 byla jmenována spolkovou pověřenkyní pro podklady Ministerstva pro státní bezpečnost bývalé NDR. Blahoslav Hruška |
||||
|
||||
 |
||||