EU by vstup Turecka nevstřebala

HN: Vaše strana se v Evropě v poslední době zviditelnila hlavně odmítáním členství Turecka v Evropské unii. Proč by Turci neměli vstupovat do EU?

CDU a CSU jsou aktivní v mnoha oblastech evropské politiky. Ale v příštích týdnech je na pořadu dne samozřejmě možné členství Turecka v EU. Myslíme si, že plnoprávné turecké členství v Evropské unii není správné a favorizujeme privilegované partnerství. Je sice pravda, že Turci udělali velký pokrok v reformách, i když Evropská komise formulovala celou řadu výhrad. Ale existuje ještě jedno vstupní kritérium - schopnost Evropské unie tu kterou zemi přijmout. Evropská unie musí momentálně zajistit integraci nových členských států. Je nás teď 25 a brzy nás možná bude 27 nebo 28 členů. Tady unie naráží na hranice svých integračních schopností. CDU a CSU proto požadují, aby se EU a její občané neúnosně nezatěžovali.

HN: Jak by měla podle vás v budoucnu Evropa vypadat?

Mou politickou vizí je integrovaná Evropa, v níž jednotlivé státy Evropě odevzdávají i vlastní suverénní práva. A protože chci právě takovou Evropu, jsem přesvědčena o tom, že vstup tak velké a ekonomicky ještě ne úplně rozvinuté země, jako je Turecko, momentálně schopnosti Evropské unie přesahuje.

HN: Zmínila jste "privilegované partnerství". Mnoho evropských politických stran, včetně české KDU-ČSL, se u vás inspirovalo a tento pojem používá. Můžete říct, co přesně znamená?

Vypracovali jsme k tomu konkrétní koncepci. Turecko má už dnes s EU uzavřenou asociační dohodu. Z našeho pohledu by se dalo jít ještě dál: mohla by se třeba zrušit jistá obchodní omezení, která stále ještě - navzdory asociaci - přetrvávají. Nebo navázat úzká spolupráce ve vědě a vzdělávání. Anebo by se Turecko mohlo zapojit do evropské bezpečnostní a obranné politiky, protože má skrze členství v NATO v tomto ohledu na Evropu beztak silné vazby.

HN: Zeptám se tedy jinak - v čem vlastně spočívá rozdíl mezi privilegovaným partnerstvím a plnoprávným členstvím v EU?

Rozdíl je, řekněme, ve třech oblastech: v oblasti volného pohybu, podílu na finančních prostředcích, tedy na strukturálních fondech a zemědělské politice, a v zastoupení v institucích EU, například v Evropském parlamentu. Co se prvních dvou bodů týče, je doporučení Evropské komise de facto velmi podobné tomu, co rozumíme privilegovaným partnerstvím. I v něm se praví, že vyjednávání s Tureckem bude velmi specifické, že po jeho případném vstupu do unie mu nebude garantován volný pohyb pracovních sil.

HN: Vám to však přesto nestačí.

S komisí se rozcházíme v názoru na zastoupení Turecka v evropských institucích.

HN: Řekněte, je vůbec důležité, jaký má opozice na Turecko názor? CDU je sice nejsilnější opoziční stranou v Německu, o zahájení vstupních rozhovorů s Turky však bude 17. prosince rozhodovat německá vláda. A ta je pro...

Jsme opozice v Německu a tím pádem nesedíme v rozhodující Radě evropských vlád. Ale můžeme rozvíjet debatu na domácí politické scéně. A to také děláme.
Jako člen Evropské lidové strany kromě toho vnášíme myšlenky do diskuse s našimi evropskými partnerskými stranami. Podívejte se na současnou debatu ve Francii. I tam se momentálně diskutuje o privilegovaném partnerství. To znamená: přišli jsme s nabídkou, kterou považují za zajímavou i vládní strany napříč Evropou.

HN: Hodně se teď mluví o referendech. Co říkáte nápadu, aby se o Ústavě EU i v Německu rozhodlo v referendu?

Nemyslím, že u nás lze o evropské ústavní smlouvě uspořádat jednorázové referendum. To by se musel ve prospěch referend změnit celý německý Základní zákon, tedy naše ústava.

HN: ... a to nechcete.

Ne, protože není důvod. Zavedení eura ovlivnilo náš život mnohem výrazněji než evropská ústava. Po ratifikaci Ústavy EU nedojde k žádným masivním změnám.
Co se jednorázových referend týče, nemyslím, že je to dobré řešení. Buď je možné zavést referenda obecně, nebo je nezavádět. A my jsme pro to je nezavádět. Jsem proti lidovým hlasováním na spolkové úrovni.

HN: Už jste se v CDU o odmítnutí referenda o Ústavě EU definitivně rozhodli?

CDU se už rozhodla. A CSU řekla, že by s ním souhlasila v případě, pokud by se konalo zároveň ve všech členských zemích Evropské unie. To je ale iluze.

HN: Domníváte se, že evropská ústava unii prospěje?

Myslím, že ano. Jen se mi zdá, že jí přikládáme až příliš velkou váhu.

HN: Jak to myslíte?

Tahle ústavní smlouva se skládá z Charty základních práv, kterou si Evropa dala už dříve. A kterou já osobně považuji za dobrou a správnou. Jinak sestává z devadesáti procent z přeskupených, už existujících smluv EU. Jinými slovy: není tam vůbec nic nového. Je to jen nově uspořádáno, aby bylo jasnější, jaké kompetence má Evropa a jaké národní státy. A pak je tu ještě ta část Ústavy EU, která de facto posiluje práva regionů a členských zemí. Obsahuje třeba zmínku o subsidiaritě nebo právo států žalovat u Evropského soudního dvora. Někdy se dělá, jako by tato ústavní smlouva národním států něco odebírala. To ale není pravda.

HN: Pár novinek v ústavě je. Třeba vytvoření postu ministra zahraničí EU. Právě to euroskeptici - například česká ODS - používají jako důkaz, že národní státy přicházejí o suverenitu.

Už dnes máme komisaře pro vnější vztahy a zmocněnce Rady pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Teď se naštěstí obě pozice spojí. Nevidím v tom žádnou radikální změnu. Jde spíš o to mít v EU někoho, kdo bude jednat například s misí OSN v Kosovu. Ne vždy se tam může vynořit pětadvacet ministrů zahraničí, aby promluvili s kosovským prezidentem. Česko je v Evropské unii krátce. Tím pádem se na něj valí spousta nového. Možná je u toho či onoho strach, že mu někdo odebere všechny kompetence, větší, než odpovídá realitě.

HN: Máte na mysli českou ODS?

Ano. Budu o tom mluvit i v Praze.

HN: Jak se díváte na to, co se momentálně odehrává v Bruselu a ve Štrasburku kolem nové Evropské komise?

Považuji to za velmi zajímavé. Bojovali jsme za to, aby musel být předseda komise volen Evropským parlamentem, aby se v jeho volbě odrážel i výsledek evropských voleb, tedy většinové poměry v parlamentu. To se podařilo. Evropský parlament se tak vůbec poprvé silně politizoval. Dřív to vždy fungovalo na principu "my evropští poslanci držíme spolu proti našim národním státům a proti komisi". A teď už to tak prostě není. A to v zásadě považuji za dobrý vývoj.

HN: Svědčí politizace Evropského parlamentu, kterou jste právě zmínila, o tom, že pomalu směřujeme k politické unii?

Ano. A má to také smysl. Pokud máte vnitřní trh, jednu měnu, pak je přece úplně normální, že se konflikty, které se vyskytují v národních parlamentech mezi různými názory politických stran, odrážejí i v Evropě. Pokud jde o Evropu, mír a západní hodnoty, všichni se spojí. Když ale půjde o hospodářský růst, ochranu přírody nebo zacházení se zemědělci, pak se občas názory různí.

HN: Je pravda, že jste jako první navrhla Josého Barrosu do funkce šéfa Evropské komise? Že jste ho jako kandidáta "vrhla do hry"?

To není úplně správně. Určitě jsem přispěla k tomu, že i Evropská lidová strana jako nejsilnější skupina v parlamentu poslala do hry jednoho kandidáta. Ale přispělo k tomu více lidí. CDU je velká strana, proto jsem se zapojila i já.

HN: Kancléř Gerhard Schröder kritizuje nové členské země Evropské unie za to, že se úmyslně dopouštějí daňového dumpingu. Považujete to za problém i vy?

Nepovažuji to za problém. V rámci toho, co je v EU možné, se tyhle země snaží vytvořit dobré konkurenční podmínky. A my všichni přece chceme, aby se právě noví členové ekonomicky postavili na nohy.

HN: Když už jsme u ekonomiky - kdybyste byla německou kancléřkou, snažila byste se uvolnit pravidla evropského Paktu stability?

Ne.

HN: Přijíždíte na návštěvu Česka, proto si nakonec neodpustím otázku k česko-německým vztahům: Kancléř Gerhard Schröder řekl před měsícem v rozhovoru pro HN, že spolková vláda nepodpoří nároky odsunutých sudetských Němců ani před německými, ani před mezinárodními soudy. Co můžeme čekat od vlády, kterou by vedla CDU? Co můžeme očekávat od vás jako kancléřky?

To samé, co od Helmuta Kohla a Gerharda Schrödera. Takové požadavky se přece nikdy před mezinárodními soudy neobhajovaly. Věříme a doufáme, že společná Evropa bude nadále srůstat dohromady. Ale to neznamená, že chceme znovu nastolit staré majetkové vztahy. V tom by se vláda vedená CDU nijak nelišila od vlády Sociálnědemokratické strany Německa. Není pochyb, že se Němci vůči tehdejšímu Československu dopustili těžkého bezpráví. K tomu se Spolková republika hlásí, včetně té generace, která se narodila až po druhé světové válce. Mnohým odsunutým ale jde pouze o to, zda navzdory tomuto bezpráví - které vůbec nelze zpochybňovat - je možné říct, že se stalo bezpráví i jinde. Myslím si však, že se česko-německé vztahy ve veřejné diskusi až příliš redukují jen na tuto otázku. Máme přitom spoustu společných věcí, o nichž se moc málo mluví. A to by se mělo změnit.

Hospodářské noviny, 3.11.2004, Zuzana Kleknerová