Rozhovor spolkového kancléře Gerharda Schrödera
pro Hospodářské noviny (4.10.2004)

HN: Pane kancléři, nedávno jste - spolu s polským premiérem Markem Belkou - prohlásil, že Německo odmítne u všech soudů „nepodložené individuální nároky“ Němců vysídlených z Polska. Čeští poslanci sice na rozdíl od polských nevznesli žádné reparační nároky, ve Štrasburku však žalují sudetští Němci i český stát. Platí tedy pro Českou republiku totéž co pro Polsko?

Spolu s premiérem Belkou jsme potvrdili společný postoj německé a polské vlády, že již není prostor pro restituční nároky z Německa a že jsou takovéto nároky právně nepodložené. Dále jsme konstatovali, že neexistuje právně ani politicky prostor pro reparační požadavky. Spolková vláda nepodpoří proto individuální žaloby o odškodnění v souvislosti s druhou světovou válkou u národních nebo evropských soudů. To platí samozřejmě i pro Českou republiku. Ostatně jsme již před pěti lety společně konstatovali, že Německo ani Česká republika nebudou ani dnes ani v budoucnu vznášet v této souvislosti otázky vlastnictví. Nechceme naše vztahy zatěžovat politickým a právními otázkami pocházejícími z minulosti, nýbrž je chceme směrovat do budoucna.

HN: Chcete zřídit společnou německo-polskou skupinu expertů na obranu proti žalobám. Budou do ní zapojeni i čeští experti a kdy zahájí komise svou práci?

Skutečně jsme pověřili nezávislé právní experty. Jedná se o to, jakým způsobem mohou německá a polská vláda vyjádřit své společné stanovisko v této otázce v případě procesů u národních a evropských soudů. Jde přitom o německo-polskou dohodu. Myslím, že bychom měli tyto experty nejprve nechat začít dělat svou práci.

HN: Od 1. května 2004 existuje nový prostor, kde se spolu Češi a Němci utkávají: Evropská unie. Tak například Praha podporuje navýšení rozpočtu EU pro rok 2007 až 2013, Berlín je proti. Co je vaším cílem, s jakým výsledkem jednání byste byl spokojen?

Spolu s dalšími pěti státy jsme navrhli, aby byl finanční rámec EU do roku 2013 vybaven objemem výdajů maximálně ve výši 1% hrubého národního přijmu EU. To umožňuje Evropské unii roční zvýšení výdajů o 4,5%. To je daleko nad možnostmi mnoha národních rozpočtů. Tím docílíme dvě věci: na jedné straně zůstane zajištěna finanční akceschopnost Evropské unie. A na druhé straně se rovněž zabrání ekonomicky kontraproduktivnímu přetížení netto-plátců. Návrh Komise by naproti tomu rozpočty netto-plátců nepřijatelně zatížil.

HN: Peníze, které platí Spolková republika Německo do společné evropské pokladny, nejsou jen ku prospěchu hospodářsky slabších regionů v nových členských státech EU. Profitovat z nich budou dále i východoněmecké spolkové země. Trváte dokonce na tom, abyste po roce 2006 dostávali co největší podporu ze strukturálních fondů EU. Logicky by tedy měla EU své výdaje přeci zvýšit ...

.....což přesto není logické! Požadujeme, aby se strukturální pomoc soustředila na nejchudší regiony Evropy. Se srovnatelnými regiony by se mělo jednat stejně, jestliže plní kriteria pro podporu. Mohou to pak být i regiony ve starých členských státech. Většina prostředků by však měla jít do nových členský států. Nyní musejí členské státy, které dosud přijímaly solidaritu od Evropy, ukázat, že jsou i ony schopny solidarity vůči novým členským státům. Pokud jde o financování: má se realizovat z valné části změnou struktury výdajů. Ostatně i přes strukturální pomoc pro východní Německo zůstaneme i nadále největším netto-plátcem.

HN: Bude spolková vláda podporovat zahájení vstupních rozhovorů s Tureckem?

Jestliže Evropská komise zahájení takových jednání doporučí a tím potvrdí, že Turecko splňuje podmínky – dodržování politických kodaňských kritérií -, pak to výslovně podpořím. Je to otázka důvěryhodnosti vůči partnerovi, jemuž jsme již před 40 lety dali na členství naději a který v uplynulých dvou letech učinil obdivuhodné reformní pokroky. Je to však především v našem vlastním hospodářském a bezpečnostně-politickém zájmu. Neboť tato cesta by názorně ukázala, že demokracie, právní stát, lidská práva a hospodářská dynamika mohou existovat spolu s moderním, osvíceným islámem. Jasné je však i toto: jednání o vstupu budou trvat dlouho a Turecko bude muset důsledně pokračovat v reformní cestě.

HN: Vstup Turecka do EU není jedinou výzvou, kterou musí Evropa zvládnout. Další zní evropská ústava. Jak vstoupí v platnost v Německu. Je referendum v Německu vůbec možné? A jestliže ano, budete pro?

Přeji si, aby Německo bylo dobrým příkladem a aby patřilo k prvním zemím, které budou ústavu ratifikovat. To by bylo důležitým politickým signálem, který by vzešel z Německa jako největšího členského státu EU. Spolková vláda okamžitě zahájí – podle platné legislativy jedinou možnou – parlamentní ratifikaci po podpisu Evropské ústavy 29. října v Římě. Nezávisle na tom sledujeme již delší dobu cíl, zavést nástroje přímé demokracie i na spolkové úrovni. Je to však z důvodů potřebných parlamentních většin velmi obtížné. Od úpravy pro jediný případ jen pro referendum o Evropské ústavě si mnoho neslibuji.

HN: Německo je stejně jako dřív největší ekonomikou v Evropě. Proto je pro sousední státy jako je Česká republika důležité, aby zůstalo konkurenceschopným. Co pro to chcete udělat?

O konkurenceschopnost německého hospodářství si nedělám žádné starosti. Stali jsme se zase mistrem světa ve vývozu. Musíme se však připravit na výzvy, které stojí před námi v souvislosti s globalizací a demografickým vývojem. To neplatí ostatně jen pro Německo, nýbrž pro všechny průmyslové národy. Proto jsme pod názvem „Agenda 2010“ realizovali dalekosáhlé reformy v systémech sociálního zajištění a na trhu práce, aby sociální stát byl trvale výkonným a financovatelným a aby vedlejší mzdové náklady klesly. Provázíme tyto reformy rozsáhlými daňovými úlevami a inovační ofenzívou, abychom zajistili výkonnost našeho sociálního státu a konkurenceschopnost naší ekonomiky.