|
|
|
|
|
|||
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Čtenářský dopis velvyslance Libala pro Právo k
60. výročí atentátu hraběte Stauffenberga V reakci na komentář Jiřího Hanáka, publikován ve dne 19. července u příležitosti výročí atentátu na Hitlera, chtěl bych připomenout následující aspekty: Je pravdou, že po první světové válce a po versailleském míru mnoho německých důstojníků bylo pobouřených a podporovalo nejprve Hitlera v jeho revisionistické politice a mnozí později i souhlasili s jeho politikou expanze. Mnoho z nich, zvlášť ti, kteří byli nasazení na východní frontě, však změnilo s postupující válkou svůj postoj a dospělo právě brutálním vražděním židů a civilního obyvatelstva ze strany SS k přesvědčení, že se musí postavit Hitlerovi na odpor. Mnoho z odbojářů kolem hraběte Stauffenberga pocházelo z křesťansko-pruského okolí, které, jak vyzdvihl spolkový kancléř Schröder ve svém projevu k 60. výročí atentatu, znalo ještě instanci nad nejvyšším velitelem, totiž vlastní svědomí. Paušální výčitka antisemitismu je tedy podle mého názoru neoprávněna. Zda by úspěšný puč potvrdil pro Československo teritoriální status quo, jak se autor komentáře domnívá, je otázkou. Pravděpodobnější je, že v roce 1944 byly bezpodmínečná kapitulace Německa a ztráta všech od roku 1938 dobytých oblastí beztak nevyhnutelná. Z tohoto důvodu neměl neúspěch státního puče proti Hitlerovi pravděpodobně žádný význam pro československé zájmy, je však třeba si uvědomit, že mezi 20. červencem 1944 a 8. květnem 1945 zahynulo ještě jednou tolik lidí jako ve všech válečných letech předtím, nehledě na obrovské a ničivé hmotné škody ve velkých častech Evropy, nejen Německa. Úspěšný atentát by tedy zachránil i české a slovenské životy.
|
||||
|
||||
 |
||||