Vstup Česka do EU není konec, ale začátek

Pozítří se Česká republika stane členem Evropské unie. Toto datum se zdá být na první pohled tečkou za dlouhou a zčásti obtížnou cestou transformace po sametové revoluci v roce 1989, kterou Česká republika zvládla společně s dalšími devíti kandidátskými zeměmi a na niž může být pyšná.

1. květen však není konečnou stanicí, na níž se může po vykonané práci odpočívat a užívat života. Naopak, na nás všechny, především však na nové členské státy připadne v rozšířené Unii více úsilí.

Pro Německo bylo a zůstává evropské sjednocení v prvé řadě politickým projektem. Jeho prvním velkým cílem bylo odedávna zabránit v Evropě navždy vážným konfliktům s válečnými následky. Zpočátku to znamenalo stabilizaci západní Evropy vytvořením úzkých vazeb mezi Německem a jeho západními sousedy, zvláště pak Francií. Po pádu železné opony to znamenalo stabilizaci poměrů ve střední a východní Evropě přijetím těchto států do Evropské unie. A dnes to znamená uznání nové strategické dimenze evropského sjednocení vytvořením mezinárodně akceschopné silné Evropy, která společně se Spojenými státy může zvládnout výzvy na své periferii, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, nekontrolovaná migrace apod.

V tomto kontextu je také třeba chápat evropskou ústavní smlouvu, která se snaží přizpůsobit vnitřní uspořádání EU novým okolnostem. Potřebujeme demokratičtější, efektivnější a navenek akceschopnější Evropskou unii, v níž budou možnosti blokády co nejmenší.

Budete spolurozhodovat i o nás

Jsem přesvědčen, že Česká republika bude hrát v EU aktivní roli a přinese své zcela specifické zkušenosti. Ve společně definovaných oblastech bude sdílet svou suverenitu s ostatnimi státy EU, což znamená, že Česká republika bude spolurozhodovat i o věcech, které se bezprostředně týkají Německa. Totéž platí samozřejmě i naopak.

Česko-německá spolupráce na evropské úrovni bude ještě silnější tam, kde se české a německé zájmy shodují. Na bilaterální úrovni, především podél dlouhé společné hranice, budou vztahy ještě intenzivnější, než je tomu již dnes. Společně máme v budoucnu šanci dokázat, že státní rozmanitost a rozdílné hospodářské, politické a kulturní výchozí pozice nejsou překážkou při vytváření sjednocené Evropy, nýbrž naopak zdrojem kreativity a pokroku.

Dr. Michael Libal
Velvyslanec SRN v České republice
(uveřejněný v Lidových novinách ve dne 29. dubna 2004)