SPOR O IRÁK SKONČIL. TEĎ ZAČNE SPOLUPRÁCE

Rozhovor spolkového ministra obrany, dr. Petera Strucka, pro Lidové noviny

Češi se mohou připojit k jádru Evropa, budou-li chtít nabídnout své schopnosti. Říká to nemecký ministr obrany Peter Struck, který tvrdí, že válka v Iráku skončila a spory kolem ní už Evropa překonala.

LN: V souvislosti s nasazením bundeswehru v Afghanistánu jste nedávno prohlásil, že obrana Nemecka začíná už v Hindukúši. Proč není nutné bránit Nemecko třeba v Bagdádu nebo Basře?

Spolková vláda prohlásila, že válku v Iráku považuje za chybnou. Byli jsme názoru, že inspektoři OSN meli mít delší čas k pátrání po zbraních hromadního ničení. Ta válka se ale již konala a ted‘ je Nemecko připraveno poskytnout určitou pomoc. Například vzdelání pro irácké policisty a vojáky. Už jsme prohlásili, že promineme Iráku dluhy. Také jsme připraveni poskytnout lékařské kapacity v podobe letounu, který je přestaven na lékařskou jednotku intenzivní péče. Víc delat nechceme a ani nebudeme.

LN: Takže se už tak silne účasti nemeckých vojáků v Iráku nebráníte?

Naše "ne" stále zůstává. Ta otázka ale teď ani není takto položena. V Iráku je dostatečný počet jednotek. Potřebnejší tam teď je stabilizování politických podmínek prostřednictvím jiné, pokud možno demokraticky zvolené vlády. A také prostřednictvím vetších pravomocí OSN.

LN: Vrátím se k vaší vete, že Nemecko je nutné bránit také v cizine. Nekolik dní jsou známy informace o tom, že se irácký režim snažil získat plány na výrobu atomových zbraní z Pakistánu. Tím se Nemecko nemohlo cítit ohroženo?

Když říkám, že se má Nemecko bránit i v Hindukúši, myslím tím na boj proti mezinárodnímu terorismu. Afganistán byl zemí, která šířila terorismus. To se o Iráku říct nedá. Neexistují totiž žádné informace o tom, že Saddám mel spojení s Al Kajdou a s podobnými organizacemi. To je také důvod, proč se v Afghánistánu angažujeme silneji než kterýkoli jiný evropský.

LN: Také jste v lednu prohlásil, že se teroru musí předcházet. Za jakých podmínek je možné předcházet teroru? Kdy je přijatelný preventivní zásah?

Naše ústava zakazuje preventivní akce a zakazuje podnikat útočnou válku.

LN: Podle vás v Afghánistanu nebo Kosovu nešlo o útočnou válku? Kde je rozdíl mezi útočnou válkou a jiným druhem zásahu?

V Afghánistanu jsme nevedli útočnou válku. Šli jsme tam, když byla válka ukončena a režim Talibanu poražen. To platí také pro Balkán. Naše letectvo jsme tam nasadili v rámci NATO. Ale to nebyla útočná válka, šlo o příspevek k zachování lidských práv v Kosovu. Miloševi`c by jinak Albánce povraždil.

LN: Další téma vlastne také souvisí s vaší vetou, že se Nemecko bude bránit i v Hindukúši. Je jím reforma bundeswehru. Snažíte se totiž nove definovat obrannou strategii své zeme a vytvořit efektivnejší armádu. Víte, že o neco podobného usiluje také česká vláda?

Ano, mám kontakty se všemi kolegy. Každá zeme v Evrope teď musí reformovat svou armádu. Už nežijeme v situaci, kdy proti sobe stojí NATO a Varšavská smlouva. Pro nás jako zemi, která dřív sousedila se státy Varšavské smlouvy, je obzvlášc důležité nastavit pro armádu nové úkoly. Temi jsou zásahy na nastolení nebo zachování míru jako například v Afghanistánu. Ješte k tomu se armáda musí zmenšit. Tak je tomu v Česku i na Slovensku. Z toho také vyplývá, že potřebujeme jiné zařízení. Už není třeba tolik tanků a letadel. Je to težký proces, protože ješte k tomu budeme rušit posádky, které nemají jen vojenské funkce, ale zároveň podporují rozvoj infrastruktury nebo hospodářství.

LN: Ve srovnání s Českem je tu přeci jen rozdíl. Vy jste se rozhodl nerušit základní vojenskou službu. Proč?

Zkušenosti zemí, které zavedly profesionální armádu nejsou povzbuzující. V Nemecku je povinná služba cenným instrumentem, jak propojit armádu se společností. To je důležité pro soužití vojáků s občany. Nehlede na to, že kdybychom zavedli profesionální armádu, bylo by to podstatne dražší. Stejne jako řada ostatních zemí má také Nemecko rozpočtové problémy. My přitom musíme dávat pozor na to, aby byl bundeswehr připraven plnit úkoly. Vojáci základní služby mohou plnit úkoly tech, kteří budou v cizine. Proto se bez nich neobejdeme.

LN: Vaše argumenty se od důvodů české vlády liší. Ta totiž tvrdí, že profesionální armáda bude naopak levnejší.

To já ale nemůžu posoudit. Ale chápu, že je to ve státech bývalého východního bloku jinak. V dobe Varšavské smlouvy mely mnohem vetší armády. Když se pak patřične zmenší, není nutné vydávat tolik penez. U nás je to jinak. I když nechceme velkou armádu, musíme mít stav okolo 240 tisíc vojáků. V součastnosti máme zhruba 285 tisíc. A 240 tisíc vojáků z povolání by stálo víc než tech současných 285 tisíc.

LN: Už jsme mluvili o rozhodování kolem Iráku. Kvůli nemu se rozdelila Evropa. Myslíte si, že by se EU mohla dohodnout, kdyby v zahraniční politice fungovala posílená spolupráce?

Ano. Američané požadují od Evropanů výrazné úsilí v rámci společného zajišťování bezpečnosti. Proto teď evropské státy tesneji spolupracují. Položili jsme základy společné obranné a bezpečnostní politiky. Nemecko, Francie, Británie a další zeme předložily své návrhy pro posílenou spolupráci a ostatní zeme jsou pozvány, aby se účastnily v rámci svých schopností. Česko má zvlášť dobré schopnosti v oblasti obrany proti atomovým, chemickým a biologickým zbraním.

LN: Dokážete si představit, že tvrdé jádro Evropy přijme nekteré z přistupujících zemí?

Dokážeme si představit, že se přistupující zeme zúčastní se svým know-how, které dají k dispozici. Účast v multinacionálních složkách by byla dokonce vítána.

LN: Opet se vrátím k Iráku. Nebylo by problémem, že kandidátské zeme mely na krizi odlišný názor a podporovaly Spojené státy?

Ano, takzvaná stará a nová Evropa... Spolupráce samozřejme může fungovat. Spor kolem Iráku skončil. Tehdy Evropa nemluvila jedním hlasem, ale teď má každý možnost přispet ke společné obranné politice.

Tomáš Menschik
(uveřejněný dne 20.02.2004)