přednesený ministerským radou, panem Hansem-Wilhelmem Hünefeldem
Magnificence,
u přiležitosti slavnostní inaugurace nadačního profesora pro německou literaturu v českých zemích, pana Dr. Jörga Krappmanna, Vám i všem zúčastněným posílám jménem spolkové vlády srdečné pozdravy a přání všeho dobrého pro tuto slavnostní událost.
Poté, co spolková vláda před deseti lety zřídila dvě nadační profesury pro výzkum německé literatury ze střední a východní Evropy na univerzitách v Lipsku a Heidelberku, není nadační profesura na olomoucké universitě pouze první germanistickou profesurou v zemích střední či východní Evropy, nýbrž vůbec první nadační profesurou za hranicemi Německa.
Proto bych ráda vyjádřila svou nesmírnou radost z toho, že díky společnému nasazení mnoha zúčastněných jak v České republice, tak v Německu mohlo být toto pracoviště zřízeno. Ze srdce přeji panu profesoru Krappmannovi mnoho štěstí a úspěchů při převzetí a naplňování jeho úřadu. Můj zvláštní dík patří všem, kteří přispěli ke vzniku tohoto pracoviště. Je to především Univerzita Palackého v Olomouci, zastoupená paní rektorkou Prof. Dr. Dr. Mačákovou, Filozofická fakulta UP a v neposlední řadě dřívější vedoucí katedry germanistiky, pan prof. Dr. Ludvík Václavek, stejně jako její nová vedoucí paní docentka Dr. Ingeborg Fialová. Podobně si díky zaslouží i Filosofická fakulta univerzity v Postupimi, především katedra germanistiky, jmenovitě pan Prof. Dr. Knut Kiesant.
Vědci i politikové, kteří se zabývají podílem Němců na kultuře a dějinách střední a východní Evropy, se zasazují o to, aby tato činnost byla vykonávána a dále rozvíjena především na tamějších universitách: Nikde jinde se nelze dozvědět víc o německé literatuře a kultuře z Čech a Moravy, nikde jinde není otevřenost a ochota zabývat se vědecky a pedagogicky tímto tématem tak velká jako v samotných regionech, tedy například v Praze nebo právě v Olomouci. Zde, na katedře germanistiky, kde Češi a Němci společně pracují na vědeckých úkolech, a kde si předsevzali věnovat se především výzkumu moravské německé literatury, se nanejvýš chvályhodným způsobem přispívá k zachování společného kulturního dědictví, které nás k sobě vzájemně poutá. Zachovat toto společné dědictví jako základ dalšího vědeckého bádání, ale i jako základ vzájemného německo-českého porozumění v rámci sjednocené Evropy je úkolem vlády Spolkové republiky Německo; touto myšlenkou se řídila spolková vláda i můj úřad při zřizování nadační profesury v Olomouci.
Už před příchodem pana Krappmanna do Olomouce byla zdejší katedra germanistiky výspou regionálního literárního výzkumu zaměřeného na Moravu. Vy, vážený pane prof. Václavku, vážená paní doc. Topol’ská, vážená paní doc. Fialová, jste svým obsáhlým výkumem německé literatury na Moravě, Goethova vztahu k Moravě a dalších témat z oblasti německo-českých kulturních kontaktů vytvořili pevné základy, na nichž nyní může nadační profesor stavět. Pracoviště se bude věnovat veškeré německy psané literatuře na území dnešní České republiky, přičemž největší váha bude kladena – jak je tomu v Olomouci tradicí – na moravskou německou literaturu. Paleta úkolů nadačního profesora je velmi pestrá: jsou zde autoři spíše regionálního rázu, stejně jako velcí autoři, jejichž působení hranice regionu přesáhlo, např. Stifter, Rilke, Kafka, Werfel nebo Ernst Weiss, středověcí básníci i současní spisovatelé, jako Gertrud Fussenegger, Peter Härtling, Libuše Moníková nebo Lenka Reinerová.
Prof. Jörg Krappmann se podílel na vybudování „Centra pro moravskou německy psanou literaturu“ na zdejší katedře germanistiky, od jeho vzniku vedl tým zabývající se rešeršemi. V přednáškách a seminářích vždy nabízel velmi bohatou škálu témat k dějinám německé literatury, soustředˇoval se mimo jiné i na autory z českých zemí jako je Karl Kraus nebo Rainer Maria Rilke, samostaně, či ve spolupráci s olomouckými kolegy vydal řadu vědeckých prací k tématům německy psané literatury z českých zemí. Panu prof. Krappmannovi a paní docentce Fialové jako vydavatelům blahopřejeme především k letošnímu vydání obsáhlého „Lexikonu německé literatury z Moravy“ v již zavedené knižní edici „Příspěvky k moravské německy psané literatuře“.
Princip teritoriálního, regionálního literárního bádání, který prof. Krappmann prosazuje a který - jak on sám formuloval - „věnuje pozornost všem národnostním skupinám a zahrnuje nehledě na národní a jazykové hranice veškeré intelektuální výtvory regionu“, plně koresponduje s principy kulturní politiky spolkové vlády.
Ve smyslu zaměření tohoto programu bych velice přivítala, kdyby nadační profesor i v budoucnu pěstoval intenzivní kontakty překračující hranice státu i oboru: spolupráce s příslušnými vědeckými zařízeními a institucemi zabývajícími se zprostředkováváním cizí kultury se nabízí stejně jako kooperace s germanisty a historiky v České republice, Německu, Rakousku, Polsku, Slovenské republice a v jiných státech střední a východní Evropy.
Olomoucké vědecké pracoviště pod vedením prof. Václavka vycházelo při formulaci badatelských cílů z úvahy, že (cituji) „při literárně historickém studiu Moravy byla během čtyřiceti let komunistické vlády existence silné německé kultury zamlčována. Jakmile došlo před Pražským jarem a během něho ke krátkodobému uvolnění, koncentrovaly se veškeré síly české germanistiky na výzkum takzv. Pražské německé literatury.“ Nyní, když už je svobodné bádání možné, chce k němu olomoucká germanistika přispět svou částkou. Při tom se lze právem odvolávat na duchovní tradici, která se váže k pražskému germanistovi Eduardu Goldstückerovi. Goldstücker uzavřel svůj příspěvek na legendární Liblické konferenci 1965 pozoruhodnými větami: „Nemělo by se zapomínat, že být germanistou v Praze nikdy nebývalo povolání, při kterém by se daly pouštět ze zřetele širší politické úvahy. […] Ani my se nemůžeme oddávat iluzi o čisté vědě, dokud svět, v němž žijeme, bude takový, jaký je. Oproti naším předchůdcům máme tu výhodu, že poprvé v dějinách české germanistiky můžeme posoudit otázky týkající se našeho oboru bez nacionálních resentimentů a s úctou ke všem hodnotám německé kultury, které obohacují život a zlidšt´ují člověka. V tomto duchu se skláníme před velkou pražskou literaturou a v tomto duchu jsme také svolali naši konferenci.“
Magnificence, vážené dámy a vážení pánové, jsem si jista, že tomuto duchu se bude nadále cítit zavázána i Katedra germanistiky olomoucké university a k ní přičleněná nová nadační profesura. V tomto smyslu atˇ mé přání všeho dobrého a mnoha úspěchů při dalším působení provází všechny vyučující a spolupracovníky, stejně jako i studentky a studenty této katedry.
